Chjo... Kdybych se já jen řídila heslem ,,Nevsoupíš do stejné řeky dvakrát," tak by bylo všemu líp. Obětovat pro jednu chvíli celou budoucnost se nevyplácí...

Jsem smutná a vyčerpaná, ztrácím přátele jak jen to jde a ti nový, které teď mám, jsou mi
na nic... Je to děs... Hlavu plnou vzpomínek a rozporuplných věcí, ke kterým se neustále vracím (holt jsem melancholik)... Jelikož jak někdo kdysi dávno řekl, melancholici rádi přemýšlejí nad tím, co by se stalo, kdyby se kdysi zachovali jinak a zbytečně se trápí více věcmi, než je potřeba...
Jenže do toho škola... A jak se má člověk učit, když nemá jasnou hlavu, myšlenky mu neustálé lítají úplně jinde a nálada tomu taky moc nepomáhá? :(
achjo, cítím se teď podobně :(