Každý zná smutek, ale opravdovou radost zná jen málo kdo. Proč? V životě je tolik příležitostí smutnit. Jen někdo má život veselý, podle toho, kolik má v životě přiděleného štěstí.
Smutek... zalézá pod kůži stejně jako zima a vyklepat ho není snadné. Drží se jako smůla na patách a ne a ne se pustit. Co s tím? Zkártka vydržet a přetrpět. Stačí jen doufat, že bude líp a bude :) Kéž by to tak opravdu platilo, ale jak se říká, jen doufat nestačí.
Člověk může vidět svět různými pohledy z mnoha míst a ne každý pohled musí přinášet něco nového. A všude je tolik lidí, tolik různých lidí. Jeden by se ani netrofal zkoušet do nich vidět, co si asi myslí, když jdou ulicí? Jsou všichni jiní, nebo jsem stejní - vždyť jsou to lidé.
Proč lidé sní? aby si ulehčili život. Aby alespoň na chvíli zažili opravdouvou radost, i když mnohdy zmizí rychle po probuzení. Někdy ale ne, někdy přetrvá. A když se pak člověk k tomu pocitu vrací, hned se zdá svět veselejší.
Všechna pravda je relativní. Není přesný recept na radost, ani elixír štěstí. Je jen spousta faktorů ovlivňující naši mysl. A je jen na naší mysli, jak se s nimi vypořádá, je to jen na nás.
Já myslim,že život je štěstí. Kouknete se nahoru, vidíte modrou oblohu??? Nadhera, že. Podivejte se na beružku, jaký má pěkní černí tečky nebo na travu, jak se nadherne zelena... STAČÍ SE DÍVAT KOLEM SEBE a jsem šťastná