Po dvou dnech cesty se dostali do Carfaxu, vysílení, ale konečně na místě. Za tu dobu došlo k dalšímu ,,prolití krve", jak o tom často říkal Jack.
,,Nemůžeme čekat, další čtyři oběti by byli moc," řekla rázně Mína, která se opět cítila na to, že musí rozhodnout.
,,Nestihneme to do setmění," varoval ji Jonathan, ovšem vypadalo to, že Mína ho naprosto ignoruje.
Geofrey už to nevydržel a pronesl lhostejně:,, No co, maximálně budem další obětí těch upířic, nic horšího přeci nehrozí." Pokrčil při tom rameny, jako by mu to bylo úplně jedno a vyskočil na koně.
Jack s Jonathanem si vyměnili zděšené pohledy a křečovitě se vyškrábali na koně. Mína dala příkaz koni a zbytek skupiny se pustil za ní.
Slunce právě zapadalo, když dorazili k tmavému domu u skály kousek od města Carfaxu. Sesedli z koní a přivázali jejich uzdy trochu navolno ke stromům a přešli k velkým dveřím.
,,Co jsi čekala?" Vyštěkl Geofrey na Mínu, která lomcovala klikou.
,, Že budou zavřené," řekla naštvaně. Jack jí mírným gestem naznačil, aby uhnula na stranu a vykopl dveře.
Uvnitř byla tma a očividně tu nebyla zavedená ani elektřina. Všichni si rozsvítili baterky. Na stole uviděla Mína olejovou lampu a neváhala a hned jí zapálila. Jack sice zavrtěl hlavou, ale co mu to bylo platné, Mína si do ničeho mluvit nedala.
Nezdržovali se s prohlížením dalšího patra a rovnou si to namířili do sklepa.
,,Nestihneme to," varoval je Geo.
,,Už je pozdě se vracet," řekla Mína a namířila si to rovnou k bednám. Jack a Geo drželi v jedné ruce křížek, v druhé páčidlo. Jonathan měl v ruce naostřený kůl a palici, Mína pouze malou lahvičku se svěcenou vodou.
,,Tak, do toho!" Řekl Jack a páčil víko od bedny.Chvíli to trvalo, ovšem poté povolilo...