Slunce mžouravě svítí,
od rosy se leskne kvítí.
Zase znovu tohle chladné ráno,
možná je to takhle schválně dáno.
Na procházku raním lesem,
něco mě táhne s náhlým běsem.
Jdu dál a dál, až do hlubších míst,
všechno tady mi chce hlavu spíst.
Najednou vidím zaprášenou cestu
a na ní ležet dívku v šatech pro nevěstu.
Kolem ní je rudá krev,
nemohu už popadnout dech.
Hlava se mi nekontrolovatelně točí,
všude vidím tisíce zlých očí.
Přibližují se a já nemohu uhnout,
najednou jako by všechny ztuhnou.
Ostré drápy zanechají stopy
a bolesti jak tisíce kopí.
Svět se mění a já padám dolů,
vstříci zkáze, vstříci moru.
Snažím se vstát, rukama se podepřít,
dveře se však zavřely a nechtějí se otevřít.
Život mi již nic nevrátí,
svět se v mých očích převrátí.
Loďkou bílou nechám se svést,
přes širé moře nechám se jí nést.
Zakotví až v bílé zemi věčných duší,
mé srdce to již dopředu tuší....
od rosy se leskne kvítí.
Zase znovu tohle chladné ráno,
možná je to takhle schválně dáno.
Na procházku raním lesem,
něco mě táhne s náhlým běsem.
Jdu dál a dál, až do hlubších míst,
všechno tady mi chce hlavu spíst.
Najednou vidím zaprášenou cestu
a na ní ležet dívku v šatech pro nevěstu.
Kolem ní je rudá krev,
nemohu už popadnout dech.
Hlava se mi nekontrolovatelně točí,
všude vidím tisíce zlých očí.
Přibližují se a já nemohu uhnout,
najednou jako by všechny ztuhnou.
Ostré drápy zanechají stopy
a bolesti jak tisíce kopí.
Svět se mění a já padám dolů,
vstříci zkáze, vstříci moru.
Snažím se vstát, rukama se podepřít,
dveře se však zavřely a nechtějí se otevřít.
Život mi již nic nevrátí,
svět se v mých očích převrátí.
Loďkou bílou nechám se svést,
přes širé moře nechám se jí nést.
Zakotví až v bílé zemi věčných duší,
mé srdce to již dopředu tuší....
Tahle je krásná