Tuhle básničku jsem psala do literární soutěže, takže nečekejte v tom moc ze mě, má to spíš návaznost na povídku, která potom následovala...
Ó rytíři,
tvůj korbel pln vína jest,
dej ti Bůh, ať po napití,
nikdy nepoznáš krutou lest.
Nezapomínej však na svou čest,
za sebou zanech dnešní stesk.
Navždy jako hrdina všech bájí,
jsi ty, rytíři v zeleném háji.
Při boji, každý se tě bál,
v bitvách, na straně svobody jsi stál.
Pak ale přišla náhlá změna,
hlavu pomotala ti Hadí žena.
Jako čistá voda v potoce teče,
Tobě proudí v žilách krev,
zkřížily se slávy meče,
do srdce ti vstoupil hněv.
Nešťastná láska zlomila tvůj sen,
který celý život snil jsi jen.
Potom, probudil ses na náš svět
a nepoznal jsi sladký med.
Rakev zdobí jméno tvé,
které ctily ženy překrásné.
Na zlomek vteřiny jsi si přál,
aby u ní někdo stál.
Přišla. Byla to ona žena,
položila na zem bílý květ.
Poté vytesala do stromu jména:
Williamovi de Sorrow s láskou Jess!
Nádherná