Ne každý zažívá to, co ostatní. Ne každý jsme stejní. A každý máme jiné myšlenky. Stejná otázka se ale klade pořád : PROČ????
Pokud tohle přejdu, co z toho budu mít?
proč to přecházet, když už nechci smutná být.
navždy zapomenout na tehle svět,
na rakev dejte mi růže květ,
ať vklidu spočine srdce mé,
tolik cenné a jediné....
Stojí všechna ta námaha za to? já už nechci, NECHCI !!! tohle dál snášet.. NE! Mám v sobě chaos, jako by se všechno ve mě hádalo... Zůstat, nebo jít. Vydržet tady, nebo klid navždy mít? Nechat to plavat a jít se podívat do země snů, do které je brána smrti? Projít, nebo se otočit a utíkat pryč...k životu.... Co dělat? kdo pomůže?? Nikdo.. Rozhodnout se musím sama.... Vydržet, nevydržet.. Přežít, nepřežít...
Přežít,