,, Nikdo neví kdo jsem, i kdyby mě tu našli. Měla bych ještě čas se ztratit."
,, Nemyslím, že by tu uvítali smrtijeda." Řekl smutně a otočil se ke dveřím, jako by tušil, že za nimi někdo je.
,, Já...Vím. pojď se mnou, pryč odsud." Odvětila razantně, čímž opět upoutala pohled Severuse na sebe.
,, Ne, ještě ne... Určitě se potkáme, až bude čas. Zatím to musíš vydržet." Přešel k ní a jemně jí políbil na čelo.
,,Teď musíš jít, co kdyby náhodou někdo přišel." Řekl smutně.
Siny si vzala do ruky koště a profesor vyrazil ke dveřím.
Sakra, co teď? Cho se rychle otočila a nenapadlo jí nic jiného, než se schoval za starý kus dřeva. Jak ale zavadila o trám, roztrhl se jí náramek a na podlahu s tichým ťukotem dopadli barevné korálky.
Jen tak tak se stihla schovat, když profesor otevřel dveře. Jeho zrak padl na podlahu. Zlostně se rozhlédl po místnosti. Udělal krok do strany a odhodil trám, za kterým byla Cho schovaná. Mžiku vytáhl hůlku a zamumlal: ,, Obliviate!"
Probudila se pod vrbou. Ptáček už nenosil stébélka, ale jen klidně zpíval píseň noci ve svém hnízdě. Vrba byla skloněná jako předtím. Asi jsem musela usnout, pomyslela si Cho a pomalu se vrátila do hradu.
The end :o)
ahoj uz sa u mna hlasuje o naj blog pre tvoju skupinu...mas cas tri dni...