Nechtěla jít přímo za ním. Ještě nikdy tu nebyla. To místo vypadalo strašně, připadalo jí jako nebezpečné. Kousek od sebe za zavřenými dveřmi slyšela hlasy. Rozhodně to nebyli přívětivé. Opatrně se přiblížila za dveře a ani nemusela ostražitě naslouchat, jelikož hádka byla slyšet velice dobře.
,,Zbláznila ses! Tady nemůžeš být!" řekl nahlas a jedovatě Severus, což u něj nebylo nijak zvykem.
,,Já že jsem se zbláznila?! To ty jsi blázen!" Odsekla žena. Tenhle hlas Cho nikde neslyšela, byl nový a neznámí.
,, Vem si svoje věci a co nejdřív odejdi!" trval na svém Sevie. Chco objevila nemalou díru mezi prkny. Uviděla profesora jak se na ženu ne zrovna přívětivě dívá a ostře sleduje každý její pohyb.
Neznámá byla mladá žena, Cho by tipovala tak kolem 20 let. Měla dlouhé černé vlasy a zelené oči jako had. Její tvář byla zkřivená do zlostného úsměvu a ruce měla zkřížené na prsou. Měla na sobě podobný hábit jako profesor, v barvě se nelišil.
Chvíli se na sebe jenom tak dívali. Poté dívka Vzala do ruky jakousi knihu a řekla:,, Tak tedy sbohem."
,, Ne, Siny, počkej," řekl tiše Severus. Cho se udivila, s jakým tónem to řekl. Nebyl to ten zlý a posměšný tón, ale spíše smutný a prosící.
,, Já jen nechci, aby se ti něco stalo. Tady nejsi v bezpečí i když jsi kousek ode mně." Řekl a Siny se k němu otočila.