close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smutná Cho a tajemství vrby mlátičky I.

28. května 2007 v 19:11 | Anistia |  Smutná Cho a tajemství...
Byl pozdní večer, první máj.... I tak by se dal říci první květen. Pro básníky to byl čas lásky, pro ostatní den jako každý jiný. Pro Cho byl ten den píše děsivý. Pohádala se se svojí dobrou kamarádkou kvůli úplné maličkosti. Nechtěla být ve Velké síni, na jídlo neměla ani pomyšlení. Chtěla jít pryč. Jen tak bezmyšlenkovitě bloumala po famfrpálovém hřišti. Potom se vydala po mokrém trávníku směrem k vrbám, pod kterými byl stín a hlavně nebylo moc vidět. Haluze vrby smuteční byli ohnuté až k zemi. Odhrnula je a schovala se pod vrbu, která jí přinášela bezpečí, přesto že byla sama. Seděla tam tak a dívala se nahoru. Nějaký ptáček si stavěl hnízdo. Létal sem tam a vždy v zobáčku držel alespoň jedno stébélko.
Najednou jí ze zamyšlení něco vytrhlo. Zanechala vrbu vrbou. Uslyšela tiché šoupání nohou o trávu. Skrz mezery mezi větvemi poznala vysokou postavu v černém hábitu. Vlasy byly stejně tmavé a oči byli tmavě hnědé až temné, jako uhlíky. Cho se zalekla. Nikdy by si nepomyslela, že se zrovna nenáviděný profesor lektvarů bude procházet tady. Nepochybovala o tom, že jí najde. Ale on měl očividně jiné starosti.
Přešel kolem bez povšimnutí. Když byl od Cho vzdálený na pár metrů, oddechla si a zase se klidně posadila. Napadlo jí ale, co tady profesor dělá? Zvědavost jí nedala. Odhrnula tedy šlahouny a naposledy si všimla ptáčka. Opatrně vyšla z úkrytu. Jak vytušila, Severus Snape mířil k vrbě mlátičce. Pomalu se plížila za ním. Po chvíli profesor vytáhl hůlku a tiše něco zamumlal. Vrba jako by zmrzla. On poklidně vstoupil dovnitř. Cho přidala do kroku a následovala ho. Stihla to tak tak, než se vrba opět vrátila k pohybu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.