chjo... Jsem zase taková jako dřív.. já to věděla, že se vrátí zpět... Ale co se dá dělat.. je mi děsně smutno a nudím se... I když tohle není nuda z pocitu, že nemám co dělat. Spíš nuda z toho, že mě tohle nebaví. Nejradši bych vzala nůžky a probodla si ruku. Z části by byl důvod toho, že bych měla pokoj, nebo by se alesoň něco dělo... A ono pořád nic, protože to bych asi nezvládla.. Ale malej škrábanec je na nic... Nejradši bych si pustila nějakej smutnej film, vzala si flašku s něčím ,,dobrým" a k tomu misku brambůrek... Kdybych mohla... Mno, vlastně můžu, ale rodiče by asi šíleli.. Máma už šílí jenom když zjistí, že sešit jsem viděla naposledy snad před měsícem a že úkoly už nepíšu nejmíń rok... a co se učení týče, co to vlastně je? Mě je to jedno... Ale dá se říct, že až uvidim svoje výzo, tak zešílim... jestli nebudu mít vyznamenání, tak bez milosti skáču z velký vejšky!
Možná by bylo lepší napsat povídku... Jo, to se mi zdá jako dobrej zabíječ nudy, nebo spíš způsob, jak se zbavit trápení.. já jdu do povídek.. Třeba číst, třeba psát.....