Omlouvám se za tyhle keci, já vím, že vás to nezajímá....
Ale prostě, když to nemůžu říct, musím to aspoň napsat..Stejně to za chvíli smažu. Jde o ten pocit. Chvíle klidu. Aspoň chvíle....
Nejradši bych křičela. Na všechny. Koho bych potkala, tomu bych vyčetla všechno špatné, co kdy udělal, možná i neudělal...
Prostě křičet. Ježiš ty krávo, víš jak tě nesnášim?! Pořád jsi tak strašná! Všechno na tobě je hnusný! Jsi děsná šprtka a navíc, děsně využíváš lidi. Chováš se jak malá holka a myslíš jenom na sebe. Seš hnusná, nesnášim tě!!!!!!!!!!
Vykřičet to na všechny. Každý, všichni, spoustu problémů pro spoustu lidí. Mám pocit, že mě všechny moje pocity ovládnout. A nedokážu to. To všechno....
Poslední dobou mi vadí i strašný maličkosti. Nedokážu si číst knížku, pokud závěs není přetažený přes jedno okno, a čtu pouze, když je tma s rozsvícenou lampičkou. Jinak to prostě nedokážu...
Dneska jsem měla sto chutí vzít černej sprej, nebo jenom pastelku a počmárat všechny plakáty. Napsat tam slova, nebo jenom přečmárat ty obličeje... Nesnášim lidi... Jsou tak hnusný! A já mám být jedna z nich! Já nevím proč, ale mě to tak děsně uvnitř sžírá... Chtěla bych udělat všechno proto, aby se lidé změnily. Nebyly už takoví, jací jsou... Ale to už nikdo nezmění....
nechci to moc rozepisovat proto řeknu jen jedno slovo: souhlasím!!