Nejspíš to sem ani nemám psát, ale nechci, aby zůstal v mojí halvě a tohle mi přijde jako jediná cesta, jak ho odtamtud vystrnadit..
Ten sen, co se mi z noci na dnešek zdál... Pro mě hrozný sen. Já nevím, nejspíš to není lehký pochopit, ale pro mě ten sen znamenal dost.. Nevím, jakým způsobem, ake rozhodně to nebylo dobré..
Prostě, zdálo se mi o mém dědovi, který asi tak před měsícem zemřel... Jenže ten sen byl tak.. divný.. Mísila se v něm budoucnost a minulost...
Asi je to blbý, já vím.. Ale stejně.. seděl na židli v kuchyni a něco říkal. Mluvil čím dál pomaleji. Řekla jsem mu, aby si šel lehnout, že nevypadá dobře. Sotva vstal... Já jsem ho podpírala a odvedla ho do ložnice.. Když si lehnul, tak nejistě oddychoval. Ale působil vyrovnaně, jako by se to stávalo každý den...Zdálo se mi, že má neklidné srdce... Dala jsem mu prsty na krk. bylo to stejné, jak mít jeho srdce v ruce. Bylo čím dál rychleji. Pořád a pořád. Nešlo to zastavit. On měl v těle křeč a to srdce... Najednou se zastavilo. Z rychlého tlukotu zbylo ticho. Jenom ticho... Žádný život, ani kousek...
chjo...to je opravdu hrozné...