Dívám se do neznáma a vidím svět jiný, než je...
Dívám se na pozadí tohohle blogu a prsty se dotýkám světlých puntíků. Tahle hvězda je moje.... Až zemřu, bude svítit o to jasněji, protože bude mít mou duši...
Jednou...Až zemřu, poletím.. Poletím k nebi a dotknu se hvězd.
Chtěla bych letět. Hned...Svět je ztracený, o jednoho člověka víc, nebo míň..není to jedno?
Jako orel zamávat křídly a vznést se vzhůru.... K nebi.. Bílé mraky by mi chladily křídla.. Poletím až ke Slunci. Až se ho dotknu, přijde noc a já jako kometa klesnu dolů.. proletím kolem země a navždy řeknu sbohem....
Toto už konečně o něčem je a je to hezké. S nápadem, myšlenkou, vážně povedené. :)