close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sníh zastavil moje srdce

9. března 2007 v 20:21 | Anistia |  Smutné povídky
Velký smutek se šíří všude kolem. Nic, než jen prázdná atmosféra, kterou zaplňuje nešťastná událost. Všichni kolem, ale nikdo, nikdo mě nevnímá. Všichni se utápějí ve své bolesti, někteří i společně. Ale, kdo by si asi tak vzpoměl na mě?!
Nedokážu tam být. Vyjdu ven, oblečná pouze v lehkém kabátě, který mi sahá sohva po kolena. Douhé, černé kalhoty ladí k jeho temné barvě. Pomalu odcházím pryč, do temné noci. Všude je sníh, malé závěje, které mi sahají sotva po kotníky. Je mi jedno, že budu mít promáčené boty.
Jdu, pomalu utíkám, až se nakonec přejdu do běhu, který nemá konce. U lesa se pomalu, neochotně zastavím a padnu do sněhu. Jenom tak ležím a stříbrné slzy kapou po tváři a rozpíjí se do vloček sněhu. Na obloze není jediná hvězda, ale úplněk v plné kráse se nezapře. Obloha není příliš tmavá. Ležím a sleduji mraky, které pomalu plují oblohou. Po chvíli ze začnou z nebe snášet drobné vločky. Pomalu a tiše dosedají na zem. Vždy, když mi dopadnou na tvář sebou cuknu, neboť jejich chlad studí více, než můj smutek. Pomalu už necítím tělo. Je nehybné a já už s ním ani hýbat nechci.
Je mi zima a nejraději bych vstala. Dala bych si horký čaj. Pomalu se mi klíží oči. Cítím, jak mým tělem proudí horká krev, která se pomalu ochlazuje. Moje tělo chladne a ani nevnímá studený vítr, který ošlehává tvář. Naposledy jsem se podívala na měsíc. Poletím do nebe, až tam, kde vesmír končí a začíná jíný svět. Tam není smutek ani láska. Jen prázdné stíny se míhají v krásné přírodě. Odcházím do Země neumírajících. Jejich břehy vidím z bílé loďky zřetelně. Pomalu vystoupím a navždy se rozloučím. Loďka se vrátí zpět, ale prázdná. Sbohem.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pls, ohodnoť(jako ve škole):

1 69.2% (27)
2 25.6% (10)
3 2.6% (1)
4 0% (0)
5 2.6% (1)

Komentáře

1 kitynnka kitynnka | E-mail | Web | 13. března 2007 v 23:09 | Reagovat

Achujíky... tak už se konečně u mě na blogu rozjela soutěžka o nej blogís... podrobný informace jsou u mě na blogu... Tak si začni shánět hlasy... a písni mi do komentíků jestli jsi si vyzvedl/a "obrázek" :-)

2 weluška:* weluška:* | 20. března 2009 v 19:29 | Reagovat

máš to tu mooc krásný...a ty příběhy jsou fakt nejj:*:*

3 Anistia Anistia | Web | 21. března 2009 v 19:54 | Reagovat

Děkujiii :) jsem ráda, že je někdo čte a dokonce se i líbí :)

4 whynograf whynograf | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 17:41 | Reagovat

Je to moc pěkná povídka. Líbí se mi tvoje přirovnání, která používáš ( stříbrné slzy...). Jestli chceš, podívej se i ty na můj blog, kde mám zatím jednu povídku. Je trochu víc depresivní, ale mně se deprese a strach vystihují nejlíp. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.