close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Deníky Severuse Snapea - čtvrtý díl

18. března 2007 v 9:15 | Anistia |  Deníky Severuse Snapea
,,Ginny! Co tu děláš?" řekla Cho a pomalu došla ke dveřím.
,,Hledala jsem tě. Napadlo mě, že se tu třeba něco najde." Řekla tiše. Cho zavřela dveře a dovedla Ginny ke stolu.
,,Podívej, co jsem našla,"řekla a čekala na její reakci.
,,To je divný, určitě je tu štítové kouzlo. Nevíš, jak to otevřít?" řekla klidně. Cho se na ní podívala. Ginny, opravdu, jsi to ty? Chtěla se cho zeptat, ale místo toho jen řekla:,, Nevím, ještě jsem žádný způsob nenašla.
,,Ach, škoda. Nepůjdeme? Je to tady hrozný." Navrhla a obě dívky opustily sklepení a šli si do Velké síně dát šálek čaje.
Když seděli ve velké síni, Cho byla trochu neklidná. Tohle přece není Ginny, tohle není Ginny. Rozhodla se tedy celkem jednoduše, jak to zjistí. Když se Ginny nedívala, přilila jí o čaje uspávací lektvar, který vzala ze Snapeova kabinetu stejně, jako veratiserum a dvě další malé lahvičky.
Když Ginny šálek skoro dopila, začala mluvit pomaleji. Proto Cho navrhla, že půjdou do společenské místnosti. Ginny sotva vyšla schody do Nebelvírské věže. Když byly uvnitř. Cho položila spící Ginny do křesla a tiše odešla.
Seběhla po schodech, které se zrovna rozhodly změnit svou polohu, což jí zdrželo a běžela na ošetřovnu. Ginny tam ležela na lůžku a tiše zírala do stropu. Cho zůstala jako přimražená. Po chvíli se otočila na podpatku a odběhla zpět do věže Nebelvíru.
Když vstoupila, Ginny nebyla v křesle, do kterého jí uložila. Rozhlédla se po místnosti a zase odběhla. Ani si přitom nevšimla, že falešná Ginny byla kousek od ní schovaná za stěnou a oči jí sotva drželi. Chvíli potom, co Cho odešla Ginny opravdu podlehla lektvaru usnula.
Cho seběhla do sklepení, dvakrát po sobě vyslovila Alohomora a opět za sebou zamkla. Zase stála v tom hrozném pokoji. Někde tu musí být nějaký klíč. Začala znovu všechno prohledávat, ale když už ani po půl hodině na nic nenarazila, začala být zoufalá. Sedla si opět k psacímu stolu. ,,Otevři se, otevři," říkala potichu a mlátila rukou do záhadného šuplíku.
Když pochopila, že je to naprosto marné, opřela se a hleděla před sebe. Zaujal jí kalamář, který byl vedle druhého kalamáře. Divné, pomyslela si. Vyndala obě brka. V jenom byl černý inkoust, ale druhé brko nebylo vůbec zašpiněné. Podívala se pořádně dovnitř a neshledala nic divného.
,,Tohle už není možný," vdychla a upustila nádobu na podlahu. Ta se s tichým praskotem rozpadla na kousky. A mezi nimi byl….Papírek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leny Leny | Web | 18. března 2007 v 10:04 | Reagovat

Mhh..jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet..:)

2 Delilah Delilah | Web | 4. srpna 2007 v 23:09 | Reagovat

asi tuším ,čo sa stane

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.